Jak to udělat? Jak udělat tamto? ("jak" - v kontextu: "jakým způsobem") Tyhle otázky slyšíme asi nejčastěji, když se potýkáme s realizací životních i obchodních záměrů a snů.

Představme si situaci, kdy nás nadchne nějaký nápad a my ho chceme zrealizovat. Dává nám to vnitřní energii a radost. Přiběhneme se pochlubit rodičům nebo kamarádům a vylíčíme jim naši myšlenku. A co se nestane? Když jsme byli menší, rodiče řekli jen: "Ale prosím Tě." A konec, smeteno ze stolu. Dnes vám někteří rodiče a kamarádi s úšklebkem řeknou: "Jo, a jak to chceš jako udělat?" Není vám to povědomé?

Představme si druhou situaci, kdy přijdeme například žádat o finanční podporu na náš projekt nebo firmu do banky, nebo k investorům, nebo ke kupujícím a zákazníkům. Zase jsme bombardováni otázkami "Jak to uděláte? Jak to doručíte?" Zajímá je cash-flow, zisk, rozpočet, zdroje atd. a neustále se nás ptají: "Jak to? Jak tamto?" Jako by nás zkoušeli jako malé děti ve školce, jestli si umíme zavázat tkaničku. Ano, potřebují vědět, že tomu rozumíte, ale rozumí oni vám? Opět povědomé?

Ať už mezi přáteli, doma nebo v práci narážíme na lidi, kteří asi od malička slyší otázku "jak". Proto už jsme všichni do jisté míry deformováni a sami se takto ptáme (možná jen prosto, abychom si na chvíli oddechli a nemuseli o tom dále přemýšlet, než vytáhneme další jak týkající se něčeho jiného). Tato otázka posazená na první místo často blokuje potenciál myšlenky samotné. Nechci, aby to vyznělo tak, že "jak" není důležité. Ano, je důležité, ale v mých očích vždy až po dvou důležitějších otázkách: "Co a proč?" Z mého pohledu je opravdu smutné, že otázka "jak" se objeví dříve, než jsou perfektně zodpovězené otázky "co a proč". Dokonce si myslím, že proto některé plány a záměry nikdy neuvidí světlo světa.

Odpovědi na co a proč nám dávají přesný pohled na samotný sen nebo projekt. Co je to? Má to hodnotu? Jak to vypadá, až to bude hotové, nebo proč je to pro nás tak důležité a proč nám to dává tu radost a energii. Pochopit záměr dříve, než budeme řešit způsoby, jak se k cíli dopracovat. Toto vyžaduje umění empatie a trpělivost, chuť chtít pochopit. Pokud nechceme vystavovat svému okolí stejné překážky a bloky, soustřeďme se na záměr, na cíl, ne na cestu, jak se tam dostat. Když přesně víme, jak vypadá konečná destinace, cesta se zjeví. Pak je snadné ji naplánovat. Dejme lidem podporu a ptejme se na cíl a na úspěch s ním spojený, na to jaké to bude a jak si toho úspěchu užijí.

Místo toho, abychom se ptali:"Jak to chceš jako udělat?" se raději snažme pochopit a ptejme se pak: "Jak Ti můžu pomoct, aby se Tvůj sen splnil?" Myslím, že takto nastartujeme daleko kreativnější proces myšlení a ukážeme zájem a podporu. Přemýšlejte o tom rozdílu, zvláště pokud vám na těch lidech záleží! Já myslím, že to za zamyšlení stojí.

Květoslav Nezveda | 13. prosince 2009