O cestě k úspěchu bylo napsáno mnoho knih a myšlenek. Pro každého z nás je úspěch něco, po čem vnitřně toužíme, ať už je pro nás úspěch cokoliv. Jak můžeme přemýšlet o vytvoření podmínek pro „nevyhnutelný úspěch“, je tématem těchto řádků.

Některé naše plány, ať už jsou jakkoli dobře propracované, nám nepřináší to, co jsme původně chtěli. Proč tomu tak bývá? Zpravidla proto, že jsme si zvolili některou z variant řešení, nikoli tu nejlepší variantu dosažení našeho cíle či snu a možná i za cenu vyšší než jsme byli ochotni zaplatit.

Pojďme si lehce připomenout, jak si náš sen ukotvit jako jasně měřitelný cíl a jak pak přistoupit k jeho dosažení.

První klíčovou otázkou bývá zpravidla: Co chci? Co je mým snem nebo cílem? Následně rozvineme popis toho, jak na tom v dané oblasti jsme dnes, jak se z dnešního stavu dostat do stavu vysněného a určíme si aktivity, které nás do cíle dovedou. Znovu si ověříme, jestli vůbec můžeme poznat, že jsme cíle dosáhli nebo kdy už jsme naši potřebu dostatečně uspokojili. Na závěr si můžeme položit otázku, jestli to je opravdu to, co jsme chtěli.

Tento postup je známý a často používaný. Proč tedy občas máme pocit, že to „nefunguje“ a nemůžeme se k cíli propracovat?

Nyní se zkusme zamyslet nad tím, jak plánujeme svoje aktivity k tomu, abychom dosáhli svých cílů. Jak nejuspokojivěji dosáhnout svého cíle? Jak nejefektivněji dosáhnout svého cíle? Plánujme aktivity tak, abychom „za běžných podmínek cíle nevyhnutelně dosáhli“.

Jak to myslím „za běžných podmínek nevyhnutelně“? Představme si, že jsem v centru Prahy a chci se dostat na konečnou zastávku metra Praha Letňany. Pokud nasednu na tu správnou soupravu na lince C směr Letňany, za normálních podmínek se tam určitě dostanu. Zastavit mě může jen nešťastná náhoda, která pro mě není běžná. Jinak se tam dostanu vždy. Tím, že jsem nasedl do správné soupravy ve správném směru, jsem vytvořil podmínky pro nevyhnutelný úspěch a dojel jsem do Letňan.

Naproti tomu se můžeme dostat do situace, kdy zvolíme aktivity, které by měli k cíli vést, ale nevedou. My pak nechápeme, proč to nejde a na cíl často i zanevřeme, i když je cíl naprosto dosažitelný a pro nás žádaný a vhodně zvolený.

Otázkou při volbě aktivit, které by nás měli k vysněnému cíli dovést, by mělo být: Které aktivity předchází mému cíli? Které aktivity mě k němu nevyhnutelně dovedou? Pokud máme více variant, zvolme si tu, která nám nejlépe vyhovuje. Nemusíme se strhat, chtějme si i samotnou cestu k cíli užít. Jakmile nastoupíme do správné soupravy a vytvoříme podmínky pro nevyhnutelný úspěch, můžeme si pak užívat zasloužené odměny v podobě přicházejícího výsledku, který jsme si vysnili.

Ale pozor, neusněme na vavřínech a podívejme se občas z okýnka, jestli další zastávky jsou v našem směru. Pokud ne, chce to vystoupit a najít lepší soupravu…

Tento styl myšlení je pro mnoho z nás nový a vyžaduje trénink. Slibuji ale, že pokud si ho začneme osvojovat, bude se nám plánovat jednodušeji a naše aktivity přinesou svoje ovoce častěji.

Květoslav Nezveda | 15. července 2011