Nejen v poslední době vnímám pro mě zajímavou skutečnost, jak lidé reagují ve spojitosti s nějakým slovem. V koučinku nebo obecně ve vzdělávání se to nazývá kotva nebo emoční kotva. Na určitý podnět nám mozek vystřelí odezvu ve formě myšlenky nebo pocitu. Např. před pár dny jsem šel s kamarádkou (která měla brzy odlétat do zahraničí) po ulici a potkali jsme slečnu, která táhla opravdu veliký kufr na kolečkách. Já jsem poznamenal: "Tomu říkám kufr!" Moje kamarádka ve zlomku vteřiny zapomněla, o čem se to bavíme a vyhrkla: "Ježíš, já se musím ještě sbalit!" Slovo "kufr" odstartovalo pocity a myšlenky spojené s předodletovým stresem.

Jedním z opět pro mě zajímavých slov, které ovlivňuje lidské myšlení a které vyslovujeme denně je slovo "práce". Co je první věc, na kterou budete myslet, když vám řeknu: "Co se ti vybaví, když se řekne slovo PRÁCE?"

Z vlastní zkušenosti vnímám z okolí, že samotné slovo „práce“ je vnímáno s negativními emocemi většinou lidí. Málokdo si uvědomuje fakt, že toto slovo spojují s věcmi, které jim nejsou zpravidla příjemné. Neustále slyším věty typu: „Ach jo, musím zase do práce. Nemám čas, mám hodně práce. Moje práce mě nebaví. Zase budu celý den v práci.“ Můžeme slyšet i horší věci. Kdo používáte Facebook, zkuste si všímat všech statusů, které obsahují slovo práce nebo, které se práce přímo týkají. Přestože se najdou světlé výjimky, většina je s negativním podtextem.

Neznám přesné procento, kolik lidí je se svojí prací nespokojeno, ale faktem je, že je to většina populace. Protože je člověk tvor společenský a pohybuje se v prostředí, které nám často třeba i nevědomky komunikuje "práce se mi nelíbí", našemu mozku se tak dostává informace: "To, že to v práci není fajn, je v pořádku, protože to tak mají všichni." Všichni cítíte, že to je nesmysl. Jak náročné je ale nepodlehnout soustavnému tlaku informací z okolí?

"Práce", jako by nás to slovo dopředu omezovalo a ubíjelo tím, že nám připomíná nepříjemné pocity, zážitky, frustrace nebo třeba jen nepříjemné ranní vstávání. To, že "musíme" být někde a dělat něco, co nás třeba nebaví. Jistě, že lidé pracují proto, aby generovali peníze a za ně si pak mohli dovolit prožívat věci, které je těší a naplňují. Nemusí to tak ale být. Dnes již mnozí lidé dokazují, že mohou dělat to, co je moc baví a vydělávat si tím dostatečné peníze pro život. Dokazují, že to není pohádka, ale jedno správné a odvážné rozhodnutí si vybrat povolání, které je baví, nebo jako živnostník a podnikatel si tu práci, která je těší, prostě vytvořit.

Mnohdy je to složité, ale já jsem toho názoru, že všichni si za neuspokojující podmínky v práci mohou sami. A stejně tak s tím všichni mohou něco dělat. Je to opět o volbě: Co v životě chci a co ne? Co jsme dnes ochotní obětovat nebo riskovat pro to, abychom se zítra měli lépe? Se svobodnou volbou si vybrat se může stát pro nás práce zábavou a koníčkem. Pak se slovo "práce" může přesunout do listu slov vzrušujících, zajímavých a naplňujících aktivit. Vzhledem k tomu, že dospělý člověk stráví v práci většinu svého života, nestojí to alespoň za zamyšlení?

Květoslav Nezveda | 26. října 2009